Duše, bezduše a galusky: Co vybrat a pro jakou příležitost?

Proč vůbec řešit způsob obutí

Plášť či galuska je, jde-li vše podle plánu, jediný bod kontaktu vašeho kola s povrchem. Proto má smysl se mu věnovat. Sice se jedná o spotřebák který jde po pár tisících kilometrů na výměnu, ale právě kvůli schopnosti masivně ovlivnit dojem z jízdy se vyplatí nad ním na chvíli zamyslet.

Typ obutí a jeho natlakování určuje trakci, valivý odpor a také pohodlí jezdce. V neposlední řadě volba systému ovlivňuje váhu, která je na rotujících částech důležitější, než na částech statických.

V dnešním článku bychom proto rozebrali výhody a nevýhody jednotlivých systémů obutí a usnadnili vám volbu podle zamýšleného použití. Jdeme na věc?

Pláště s dušemi

Nejrozšířenější způsob obutí především díky jednoduchému servisu v případě výměny pláště nebo děravé duše. Tu prostě vyměníte nebo zalepíte. Nafouknutá duše tlačí plášť proti stěnám ráfku, do kterých zapadají patky pláště. Léty prověřený systém, na kterém není potřeba nic měnit pokud vám vyhovuje. Ze všech možností se většinou jedná o tu nejtěžší.

Váha je jedním z klíčových faktorů, který ovlivní váš výsledný pocit z kol. Zatímco velmi levné silniční pláště mohou atakovat hranici půl kila za kus, zejména kvůli drátěné patce, kvalitnější a dražší varianty zhubnou až na 200 gramů. V patce byste pak marně hledali cokoliv jiného než kevlar.

V silničním použití lze volbou lehčího pláště ušetřit asi 200 gramů na jednom kole, což je docela zajímavá hmotnost. Váhu dále ovlivní duše. U obyčejných butylových počítejte se 100 gramy na kus, případně se 70 gramy u lehčích a dražších variant. Z materiálů se dále používá latex, kde se dostaneme k 60 gramům a pro gramhoniče jsou tu TPU duše od výrobců Tubolito nebo Revoloop, kde se s váhou můžete dostat až na 23 gramů.

Zkombinujeme-li rozumně kvalitní plášť i duši, bavíme se o váze kompletního obutí okolo 300 gramů na jedno kolo.

Výhody plášťů s dušemi
+ Jednoduchá instalace a výměna pláště, kterou zvládne prakticky každý
+ Oprava defektu lepením nebo výměnou duše
+ Široce dostupné a jednoduše opravitelné prakticky kdekoliv na světě

Nevýhody plášťů s dušemi
– Těžší než galusky a přibližně stejně těžké jako bezdušáky
– Náchylnější na poškození, ať už propíchnutím duše, nebo najetím na překážku

Kombinace pláště s duší se hodí na méně náročné a hobby použití, dojíždění do práce, případně do končin, kde je defekt pravděpodobnější a výměna galusky by nepřicházela v úvahu. Daní za jednoduchost je vyšší váha kol oproti ostatním možnostem.

Bezdušáky

Prakticky se jedná o variantu předchozího, jen z rovnice zmizela duše a zůstal jen plášť. Tím získává jezdec několik benefitů. 

V první řadě se zvětší využitelný objem vzduchu v plášti a tím stoupne pohodlí a klesne valivý odpor i při nižším tlaku. Plášť je bez duše tvarovatelnější a tak se mírně zlepší i adheze. Dále se díky přítomnosti tmelu uvnitř pláště zvýší odolnost proti malým defektům. Těch si tak cyklista často ani nevšimne, protože je tmel okamžitě zalepí. Bezdušové systémy také netrpí na tzv. “snakebite”, tedy proseknutí duše o hrany ráfku v důsledku najetí na nějakou překážku. Příčinou je zpravidla nedostatečné nahuštění duše, kterého se u bezdušáku tolik bát nemusíte. Někdy, zpravidla v doskocích, může dojít vlivem zásadní změny tvaru k chvilkovému odchlípnutí patky od ráfku a prudkému úniku vzduchu s částí tmelu. Někdy systém ztratí jen část tlaku, jindy dojde k úplnému vypuštění.

Aby to nevypadalo jen na samé výhody, bezdušáky vás potrápí zejména u instalace. Nalepení pásky do ráfku a nasazení ventilků je jednoduchou a jednorázovou záležitostí. Skutečná zábava začíná vzápětí poté.

Pláště musí dobře přiléhat vůči ráfku a mohou být proto těsnější a tím pádem obtížnější k nasazení. To může vyžadovat silné prsty a pro naskočení patky často i větší množství mýdlové vody. Nalévání tmelu s sebou může nést znečištění okolí, proto bychom doporučili tuto činnost provádět v dílně nebo venku. Navíc ne vždy je pro natlakování vhodná jen dílenská pumpa a můžete potřebovat i kompresor nebo alespoň pumpu se zásobníkem na stlačený vzduch. 

Ani pak nemusí být vyhráno. Pro zamezení drobných úniků je dobré kola občas protočit a nechat je pár hodin ležet na levé a pravé straně, aby se ucpaly všechny drobné dírky. Teprve pak jsou bezdušáky připravené k jízdě.

Váha Silničních TR (Tubeless Ready) plášťů bývá lehce pod 300 gramů, ale místo duše je potřeba počítat s váhou těsnícího tmelu okolo 60 gramů, takže v tomto ohledu si příliš nepomůžeme a výsledná váha bezdušáku bude podobná jako u systému s duší. Oprava případného většího defektu v terénu se obvykle řeší prostým vložením rezervní duše, nebo speciálními knoty, které se jehlou vpraví do děr příliš velkých na to, aby je tmel ucpal.

I tady bude výsledná váha někde kolem 300 gramů, odstraněním duše nicméně získáte nějaký ten objem vzduchu navíc, takže pohodlí zdar!

Výhody bezdušáků
+ Pohodlná jízda díky většímu objemu vzduchu
+ Dobrá adheze díky tvarovatelnosti pláště a možnosti jezdit nižší tlaky
+ Drobných poškození si prakticky ani nevšimnete

Nevýhody bezdušáků
– Instalace může být dobrodružstvím sama o sobě
– Přehození pláště do jiných podmínek si dvakrát rozmyslíte
– Tmel je potřeba po 3 - 6 měsících doplňovat

Bezdušáky jsou fajn pokud nechcete lepit duši při každém drobném propíchnutí. Větší objem vzduchu a výsledné pohodlí si užijí gravelisté a obecně majitelé širších plášťů. Někoho může odradit instalace, která se může změnit v poněkud špinavou práci.

Galusky

Jezdí je především profíci, aspirující profíci a cyklističtí puristé. Jedná se o systém používaný od roku 1800, kdy je duše obalená pláštěm a celek má tak kruhový profil.

Instalace vyžaduje speciální profil ráfku, který nemá vymodelovanou bočnici, ale pouze malou prohlubeň, do které se galuska lepí buďto lepidlem, nebo speciální páskou. Absence bočnice příznivě ovlivňuje jak váhu ráfku (zpravidla o 200 – 300g na jednom setu kol), tak cenu – karbonové ráfky pro galusky bývají levnější, alespoň u nás tomu tak je.
Do galusek se, podobně jako bezdušáků, dá nalít tmel, který opraví drobné průrazy bez nutnosti věnovat jim jakoukoliv pozornost. Větší defekty jako je proříznutí se dříve řešily rozpáráním vnější vrstvy, zalepením vnitřní duše a opětovným zašitím. Dnes je obvyklejší prostá výměna.
Kvalitní galuska na tom bude váhově jen o něco málo lépe, než kvalitní plášť s duší, případně bezdušák s tmelem. Takže někde kolem 300 gramů. K tomu je potřeba připočítat asi 30 gramů pásky a dalších 30 gramů tmelu. Hlavní váhová úspora tedy zůstává na ráfku.

Výhody galusek

+ Nejlehčí ze všech systémů

+ Možnost hustit na vysoké tlaky a tím pádem vysoká responzivitu v důsledku minimální deformace
+ Relativně bezpečný i v případě náhlého defektu, protože zůstává na ráfku

+ Absence bočnic na ráfku předchází fatálnímu selhání v podobě vytržení bočnice

Nevýhody galusek
– Instalace může být zdlouhavější, i když ji zjednodušuje použití pásky

– Výměna se může protáhnout pokud odstraňujete pásku či lepidlo

– Obtížně opravitelné v terénu (prakticky vůbec)

Na galusky nedají dopustit profíci i puristé, zejména kvůli možnosti jezdit vysoké tlaky a pro velmi malou pravděpodobnost fatálního selhání. Obtížností instalace se ze všech tří systémů řadí zhruba doprostřed.

Vědečtěší způsob porovnání valivého odporu

V GCN se rozhodli porovnat všechny 3 systémy a oproti teorii došli k docela překvapivému závěru. Pro test použili identické 25 mm široké plášťě a galusky Vittoria Corsa nahuštěné na 100 psi. Společná rychlost při měření pak byla 40 km/h a celkové váhe jezdce s kolem konstantních 87 kg. Největší odpor naměřili vědátoři z GCN u galusek (30 wattů). Na druhém místě skončil klasický systém duše s pláštěm (28 wattů). První místo tak překvapivě získal bezdušový systém s odporem 25 wattů.

Vědecké vysvětlení tohoto fenoménu dle GCN leží ve vnitřním tření jednotlivých vrstev o sebe. Nejvíce ztrát můžeme očekávat v duši, která je v galusce ze všech stran obalená další vrstvou. O něco méně pak u pláště s duší, kde je třecích ploch zřejmě méně - i přes přímý kontakt duše s plochou ráfku. Nejmenšímu tření ploch by měl být vystaven bezdušový systém, protože zde není žádná jiná třecí plocha mimo patku.

Co vybrat? 

Profíci, puristé, dráhaři, gramhoniči a cyklokrosaři jednoznačně sáhnou po galuskách. Majitelé MTB, gravelisté a milovníci pohodlnější jízdy na širších pláštích ocení bezdušáky. Všem ostatním budou po zbytek života dál perfektně sloužit klasické duše, i za cenu občasných oprav, které patří k cyklistice jako otisk převodníku na lýtko cyklisty.

P.S.: Pro nerozhodné máme jednu podstatnou informaci: Všechny plášťové verze našich ráfků jsou zároveň tubeless-ready, tedy připravené na bezdušáky.