Rozhovor s mezinárodní cyklistickou rozhodčí, Simonou Davídkovou

Jak jste se k práci mezinárodní rozhodčí dostala?

Postu UCI komisařky předcházelo 14 dlouhých let na regionální a národní úrovni. Nakonec jsem přeci jen v roce 2015 dostala důvěru a odjela na seminář a zkoušky do švýcarského Aiglu, sídla UCI, kde jsem složila úspěšně zkoušky pro disciplínu Silnice a letos v únoru jsem praktickými zkouškami dovršila i mezinárodní kvalifikaci pro cyklokros.

 

Jaké požadavky musí člověk splnit, aby mohl tuto práci vykonávat?

No o práci ve smyslu slova "vydělávání" se opravdu mluvit nedá. Je to velmi náročný koníček na čas i lidské kvality. Hlavní je jazyková vybavenost (angličtina, francouzština, k dobru italština či španělština). Pak také deontologie rozhodčího - mravní, volní vlastnosti, schopnosti a dovednosti manažerské, právní a také empatie. Ta si myslím je hodně důležitá, vnímavost situací během závodu, ale také třeba navození klidné atmosféry pro všechny účastníky závodu. 

Rozhodčí UCI nejsou "profesionálové",neživíme se tím. Přirovnala bych to spíše k poslání.

Co všechno obnáší dělat profesionální rozhodčí?

Tohle je špatně položená otázka. Rozhodčí UCI nejsou "profesionálové", jak jsem zmínila dříve, "neživíme se tím". Přirovnala bych to spíše k poslání. Nicméně pokud máte 10 - 15 závodů v roce, je to psychicky i fyzicky náročné, jste stále na cestě, stále sbalený kufr, logistika, zvlášť v době kovidu jde téměř o kovbojku, jak se kam včas dostat...

 

Jaké jsou nejčastější důvody pro vyloučení ze závodů?

No klasicky držení se auta, hrubé chování, nebezpečné jednání či způsobení vážné nehody....

 

Co UCI vedlo k zákazu jízdy na horní rámové trubce (dříve velmi používaný posed při jízdě z kopce)?

Tak odpověď je nasnadě - bezpečnost. V poslední době, vždy po lockdownech, je vidět v pelotonu velká nervozita a velké množství pádů. Možná proto...

 

Jak se díváte na současnou českou cyklistiku? Jakou roli bude hrát v profesionálním pelotonu za 5–10 let?

Je zde velmi malá konkurence, Český pohár na silnici jezdí 50–100 závodníků (včetně zahraničních účastníků), máme tu už jen 2 kontinentální týmy UCI, z toho jeden zaměřen na kategorii U23. V Elkovu nám odcházejí závodníci do zahraničí, což je samozřejmě pro jejich kariéru v pořádku. Neznamená to však, že v ČR je málo silničních cyklistů. Bohužel se jen pohybují spíše v amatérské cyklistice, která není pod hlavičkou ČSC. Důkazem je toho např. RoadCup, který pořádá společnost RoadCycling CZ. Ovšem ještě větší problém je právě s rozhodčími, kterých je čím dál tím méně, o to více těch zkušených. Silničních závodů je také hrozně málo, neboť uspořádat silniční závod je v současné době vrchol heroismu. Když jsem před 32 lety jako rozhodčí začínala, existovala celá brožura na několik listů  kalendářem závodů na celý rok. Nyní se nám to vejde na A4, a to na šířku. Takže já jsem do budoucna dost skeptická.

 

Co můžeme udělat, abychom se jako národ v cyklistickém pojetí posunuli na přední příčky? 

Tak to není otázka na mě, ale na vedení svazu, kompetentní osoby v řízení sportu, manažerů, trenérů... Já jsem jen dohližitel 😃

 

S kým  jste se díky práci mezinárodní rozhodčí setkala, co bylo jeden z největších zážitků pro Vás?

Jedním z největších zážitků bylo pro mě setkání s Eddy Merckxem v Doha na Mistrovství světa. Potkala jsem ho u mobilních wc, když jsem se z cílového kontajneru, který byl společností Suiss Timing "vytápěn" na celých 16°, chodila ven ohřát, kde bylo 40°. Oslovila jsem ho, zda si mě pamatuje z 15 let starých zkoušek v Aiglu, kam se na nás přišel podívat. Tvrdil, že ano, že na krásnou Češku se nezapomíná :-D

 Pak byla také skvělá spolupráce s Bernardem Hinaultem během Tour de l´Avenir. Stále usměvavý a vždy připraven podpořit i v těch nejtěžších chvílích.

 No a nejčerstvější setkání s bývalým mistrem světa v cyklokrosu Erwinem Verveckenem, který je šéfem seriálu UCI Gran Fondo. Po celý týden jsem s ním spolupracovala během mistrovství světa v Sarajevu minulý týden, kde jsem byla hlavní rozhodčí a on technický delegát za UCI. Krásná spolupráce, těším se na další.

 

 Děkujeme za rozhovor!